Každý se tam jednou dostaneme.
Do fáze, kdy si uvědomíme, že stárneme. Ženy a muži se po čtyřicítce dostávají do tzv. krize středního věku. Krizi středního věku poznáte tak, že Vaše mládí je pryč a důchod ještě dál. Zjistíte, že sny, které jste plánovali jako mladí, cíle, které jste si stanovili, již splníte pouze z hrstky. Drtivé většiny Vašich snů se budete muset vzdát. A ten pocit, kdy jako mladí odmítáte důchod, že se v něm budete nudit, bude pryč. Pomalu se začnete těšit na důchod, budete se cítit unavenější. Důchod se pro Vás stane dalším milníkem, kterého budete chtít dosáhnout. Bohužel na každého z nás jednou takto dojde. Naše tělo stárne, začneme na sobě pozorovat jak fyzickou, tak psychickou únavu.
Američtí vědci popsali průběh našeho štěstí jakožto „U“
Po pubertě, ve 20 letech jsme plní optimizmu, radosti. Poznáváme naše životní partnery, zakládáme rodiny. Ve 40 letech přichází celoživotní minimum štěstí týkající se. Pociťujeme zklamání z nedosažených, nevyplněných cílů. Rovněž nás bolestně zasáhne např. úmrtí rodičů. Nejhorší je však pocit „prázdných nor“. A ten nastane tehdy, když se Vaše děti s jejich rodinami odstěhují a vy zůstanete s Vaším partnerem doma úplně sami. Následně však přijde důchodový věk a my zase začneme nabírat optimizmu. Začnete opět pociťovat tu radost ze života. S přívalem volného času, který v důchodu máte, dostanete hromadu nápadů co se dá dělat. Od vychovávání a rozmazlování vnoučat, přes cestování, vášnivou četbu až po stavbu vysněné chatky, kde v klidu a v pohodě dožijete zbytek života.
