Touha po poznání budoucnosti a pochopení svých rozhodnutí provází lidstvo od nepaměti. Již jeskynní lidé experimentovali s různými formami věštění, včetně házení kostí a kamínků, aby získali náhled do toho, co je čeká v nadcházejícím období. S rozvojem společnosti a mytologií se věštění vyvíjelo a vedlo i ke vzniku kartářství.
První karty pro věštění se objevily v Itálii ve 14. století. Původně byly určené ke hrám, využívaly se ale i k věštění. Ve starověku se lidé, kteří uměli předpovídat budoucnost, těšili úctě a byli často přizváni k důležitým rozhodnutím panovníků a dalších mocných lidí. Věštírna byla první zastávkou, kam zamířily kroky mnoha lidí pro radu, pomoc i útěchu. Ke změně došlo ve středověku, kdy byly kartářky považovány za čarodějnice, jejich praxe zakázána a pokud by byly přistiženy při věštění, mohly přijít o život. Musely se tak skrývat a často utíkat, přesto se znalosti kartářek nevytratily. Naopak v 18. a 19. století zažilo věštění pomocí karet renesanci i díky různým okultním a mystickým hnutím. V té době vznikly první profesionální věštkyně a kartářky, často vyhledávané bohatými a mocnými jednotlivci.
Během 20. století se kartářství stalo běžnou součástí života, a dnes je díky moderním technologiím možná věštba z karet nejen osobně, ale online nebo po telefonu. Karty mají schopnost odpovědět na různé otázky týkající se přítomnosti nebo blízké budoucnosti. Je však potřeba si uvědomit, že odpovědi karet jsou podmíněné aktuální situací. Změna výchozích podmínek může ovlivnit celkový výsledek. Například když karty naznačují úspěch v pracovním pohovoru, není to zárukou, že se výsledek nezmění s novými okolnostmi.
V konečném důsledku je vždy důležité vzít v úvahu vlastní rozhodnutí a používat věštění k rozvoji sami sebe. Výklad karet umí přinést nový pohled na věc, se kterou si zatím nevíme rady, nasměrovat na správnou cestu nebo třeba jen dodat sebevědomí a podpořit rozhodnutí, které se bojíme učinit.
